Zájezd Polsko

Evropa nás baví – Polsko září 2018

Projekt byl podpořen z dotačního programu MŠMT Podpora vzdělávacích aktivit národnostních menšin v roce 2018

Žákovský dokumentární deník – středa 19. 9. 2018

Středa 19. 9.

Dnes je třetí den. Nejdříve jsme navštívili židovskou čtvrť Kazimierz. Chtěli jsme navštívit dva hřbitovy a synagogu, ale vše bylo zavřeno, jelikož byl židovský svátek Jom Kipur, který v češtině znamená „den smíření“. Jde o jeden z nejvýznamnějších svátků. Tento den odpustil Bůh Izraeli zhotovení zlatého telete. Prošli jsme se o městě, navštívili dva kostely a ochutnali místní zapiekanky. Poté jsme nastoupili do autobusu a jeli asi dvě hodiny do Osvětimi. Cestou jsme si četli příběhy lidí, kteří přežili koncentrační tábory. Přijeli jsme do tábora Auschwitz I. Prošli jsme si bloky, ve kterých byli vězni ubytování, vězněni a mučeni. Také jsme vzdali čest padlým vězňům u popravní zdi. Také jsme vešli do plynové komory. Prohlédli jsme si věci, které byly vězňům zabaveny. Dále jsme přejeli autobusem asi 5 minut do Auschwitz-Birkenau II. Šli jsme po „cestě smrti“, která byla pro mnoho vězňů poslední cestou života. Na konci cesty nyní stojí památník, který má připomínat komíny plynových komor. Stojí tam na počest všech lidí, kteří zemřeli během holokaustu. Od hlavní brány k památníku vedly koleje, kterými přijížděli vězni. Každý vlak měl okolo dvaceti vagónů, v každém z nich bylo natlačeno 70 – 80 lidí, cesta trvala 7 – 10 dní a lidé neměli jídlo ani pití, takže ne všichni to přežili. Jakmile přijeli do tábora, tak je „esesáci“ rozdělili do dvou řad. Zvlášť muže a zvlášť ženy a děti. Poté je dále rozdělili na schopné pracovat a na neschopné. Ti, co nebyli schopni pracovat a děti do čtrnácti let, byli zavřeni do plynových komor, nebo je jinak zavraždili, a nebo na nich prováděli výzkumy. Až 70  % lidí z jednoho vlaku posoudili za neschopné. Asi 1 100 000 lidí bylo zavražděno v tomto koncentračním táboře. Z toho 90 % byli židé. Bylo zaznamenáno okolo 800 pokusů o útěk, ale z toho bylo přibližně jen 150 úspěšných. Někteří lidé, kteří holokaust přežili, žijí ještě dnes.   (dívky z pokoje č. 404)

Dnes jsme ráno po snídani vyrazili do židovské čtvrti Kazimierz. Bohužel nebyl otevřen hřbitov ani žádná ze synagog kvůli židovskému svátku. Tak jsme si alespoň prošli nejznámější ulice a navštívili dva krásné křesťanské kostely. Také jsme ochutnali místní specialitu – zapiekanky. To jsou bagety s houbami a sýrem, na které si můžete přidat další ingredience. Poté jsme se vydali na cestu do koncentračního tábora Osvětim. Paní průvodkyně nás provedla koncentračním táborem Auschwitz I a Auschwitz-Birkenau. Došlo nám, že koncentrační tábory byly hotové peklo na zemi. Viděli jsme plynové komory a krematoria. Navíc jsme viděli dvě tuny ostříhaných vlasů v jedné místnosti a také nádobí a jiné věci, které si židé přinesli do tábora v domnění, že tam budou žít za normálních podmínek. Na stěnách chodby v jedné z budov visely fotografie vězňů. Paní průvodkyně nám také řekla, že průměrná váha dospělých lidí byla okolo 25 kg a na záchody chodili jen ráno a večer, takže když potřebovali během dne při práci na záchod, museli potřebu vykonat na místě, tudíž jejich oblečení velice zapáchalo. Když jsme byli v barácích, kde spali, tak tam byli třípatrové palandy, kde spalo 15 lidí na jedné palandě. Tito lidé prošli vážně strašnými věcmi. Po tomto výletu jsme si uvědomili, že si máme vážit toho, jak dobře se máme. Tento výlet byl vážně poučný a zároveň i smutný. (dívky z pokoje 403)  

Den začal snídaní v 8.00. V 8.45 byl odjezd od hotelu. Jeli jsme do čtvrti Kazimierz. Prošli jsme si uličky židovského města a navštívili baziliku Bożego Ciała. Potom jsme zašli na náměstí do restaurace Zapiekanki z pecia. Tam jsme si dali tradiční polské zapiekanki. Poté jsme se vydali k autobusu. Naše další zastávka byla vzdálená 70 km – Osvětim. Byla nám přidělena polská průvodkyně, která uměla česky. Prošli jsme 4 bloky v Osvětimi, ve kterých byly udělány různé výstavy. Už na samotný pohled bylo skoro nemožné si představit, jak zde mohli průměrně 25tikiloví lidé přebývat. V 1. bloku byla vytvořena prohlídka z obrazů znázorňující lidi přivezené do Osvětimi ve vagónech pro dobytek po osmdesáti lidech, jejich třídění a likvidaci v plynových komorách. V dalších dvou blocích byly například 2 tuny vlasů zabitých žen, fotografie deportovaných lidí, mezi nimiž byli Poláci, Češi, Poláci, Slovinci, Francouzi, jejich zavazadla, oděvy 80 000 párů bot, nádobí, vězeňské uniformy, kartáče, hřebeny, dokonce i protézy a mnoho dalšího. Ve čtvrtém bloku nám byly ukázány malé cely, ve kterých se pobývalo po 4 v malých „chlívech“ 1m x 1m. Po prohlídce Auschwitzu (Osvětimi) jsme se přepravili autobusem o 3 km dále do Birkenau (Březinky) do 2. části koncentračního tábora. Zde byla prohlídka o něco kratší. Byli jsme se podívat na pomník lidí zabitých v Osvětimi. Pomník připomínal komín krematoria a před ním byly pamětní desky v několika jazycích. Viděli jsme také trosky bývalého krematoria, které Němci spálili těsně před osvobozením. Také jsme viděli budovy ze dřeva, ve kterých pobývaly muži převezení do Birkenau a jejich záchody. Záchody = díry vytesané do betonového bloku a voda kapající z vodovodního potrubí. Tato 3 a půl hodiny trvající prohlídka byla depresivní, zdrcující a smutná.

Den 3. – 19. 9. 2018

Dopoledne v Krakowě - židovská čtvrť Kazimierz – od 14. století, do začátku 19. století byla samostatným městem; kostel Božího těla, kostel sv. Kateřiny, Izákova synagoga, synagoga Remuh, hřbitov Remuh, Nový židovský hřbitov; dnes židé slavili svátek Joh kipur, tak byly bohužel všechny synagogy zavřené

Dnes dopoledne jsme navštívili židovskou čtvrť Kazimierz. Viděli jsme zajímavé židovské domy a ochutnali tradiční polské jídlo zapienkanki. Odpoledne jsme se jeli podívat do koncentračního tábora Osvětim, který je rozdělený na Auschwitz I, Auschwitz-Birkenau a Auschwitz-Monowitz. My jsme se byli podívat v Auschwitz I a Auschwitz-Birkenau. Byla to velmi drastická místa.   (chlapci z pokoje 314)

Dnes jsme se vydali do židovské čtvrti Kazimierz. Chtěli jsme navštívit židovský hřbitov, ale kvůli židovskému svátku jsme nemohli. Po návštěvě kostelů jsme se vydali ochutnat polskou specialitu „zapiekanky“. Kvůli houbám jsme si je moc neoblíbili. Po obědě na nás čekala zdlouhavá cesta do Osvětimi, kde se nachází bývalý koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau. Osvětim je jeden z nejdrastičtějších koncentračních táborů. Zemřelo zde přes 1 000 000 židů. Většinu tvořili Poláci, Čechů se zde nacházelo 150. Vězni byli většinou okamžitě zabiti v plynových komorách (až 70 %), ostatní byli nuceni žít v nelidských podmínkách. Jídlo dostávali pouze dvakrát denně, potřebu vykonávali ráno a večer. Esesáci nebrali ohled na počasí ani na potřebný odpočinek vězňů. Nejvíce jsme se divili tomu, že děti pod 14 let byly rovnou posílány do plynových komor. Práceschopné ženy byly dopraveny na prohlídku, kde jim zabavili veškerý majetek a ostříhali dohola. Po osvobození tábora bylo Rusy nalezeno až 20 tun vlasů. Průměrná váha lidí se pohybovala kolem 25 kilogramů, což znamenalo pobyt v táboře necelé tři měsíce. Jsme rády, že jsme Osvětim mohli navštívit a že jsme si mohli udělat reálnou představu o tom, jak to v táboře vypadalo  (V + M + N)

Po snídani jsme se budete podívat k židovské čtvrti. Chtěli jsme se jít kouknout do synagogy, ale kvůli nějakému židovskému svátku měli zavřeno, a tak jsme šli do dvou místních kostelů. Měli jsme zastávku na náměstí, kde jsme ochutnali zapiekanky. Zašli jsme do nákupního centra doplnit zásoby jídla a mlsek. Míříme do Osvětimi. Ještě tam ani nejsme a už mám divný pocit. Cestou posloucháme příběhy lidí, kteří toto utrpení přežili. Když jsme tam dorazili, setkali jsme se s průvodkyní a ta nám řekla základní informace. Je docela děsivé, že jsme procházeli místy, kde před několika lety šli zubožení a vyhladovělí lidé po těžké práci. Šli jsme do budov, které byly většinou původní a v nich byly fotky a zabavené předměty. V některých místnostech byly fotky dospělých, ale také dětí, kteří vypadali spíše jako kostry. Také tam byla horda vlasů, které patřily ženám, jenž zde byly uvězněny a následně zabity. Šli jsme do sklepení, kde se prováděly tresty vyhladověním. Celou cestu jsme měla pocit, jakoby mě něco sledovalo. V hlavě jsem viděla lidi bušící na dveře a snažící se odtud dostat. Také jsme šli do plynové komory. Já tam vydržela asi pět vteřin, poté jsem se začala klepat a trochu mě ovládla panika. Koukala jsem všude možně a přišlo mi, že se všechno točí okolo mě, spatřila jsem na stěnách škrábance a musela jsem ven. Po prohlídce prvního koncentračního tábora jsme se přesunuli do dalšího, o trochu většího, který jsme si taktéž prohlédli. Po ukončení prohlídky jsme jeli na hotel.   (dívka z pokoje 401)

Dne 19. září jsme navštívili židovské město Kazimierz a koncentrační tábor Osvětim. Den začal snídaní a potom jsme vyrazili do Kazimierze, kde jsme viděli židovské čtvrtě, staré domy a také dva kostely. Cestou zpátky k budu jsme se zastavili na místní specialitě jménem „zapiekanka“. Poté nás čekala jeden a půl hodinová cesta autobusem do Osvětimi. Po dlouhé době jsme dorazili do koncentračního táboru Auschwitz, který je tvořen je dvou částí – Auschwitz I a Auschwitz-Birkenau. U vchodu do tábora Auschwitz jsme vstupovali bránou, na které byl nápis „Arbeit macht frei“, v překladu „Práce osvobozuje“. Dále jsme procházeli budovy, ve kterých jsme viděli různé věci zabavené vězňům (tuny lidských vlasů, kartáče, nádobí, protézy, modlitební pláště, brýle, přes 80 000 kusů bot, různé oblečení). Dále jsme se autobusem přesunuli do druhé části vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Byl to největší vyhlazovací tábor za druhé světové války (dívky z pokoje 406)

Dnešní den byl velmi zajímavý. Nejdříve jsme jeli do Krakowa, do židovské čtvrti, ale bohužel měli nějaký svátek, takže bylo všude zavřeno. K obědu bylo tradiční jídlo – zapiekianka. Je to bageta, kterou si každý vybral, co měl rád. Pak jsme vyrazili do koncentračního tábora v Osvětimi. Je to rozhlehlý tábor rozdělený do dvou částí. Navštívili jsme některé bloky, kde byla expozice. Viděli jsme dobové fotografie a poslechli si vyprávění o hrůzostrašném životě v táboře. Paní průvodkyně nám také ukázala pravé vlasy zavražděných žen, nebo také kartáčky, boty, nádobí a zavazadla. Lidé, co přijížděli do tábora, nevěděli, že jdou na smrt. Mysleli si, že jedou za prací. Do tábora přijeli vlakem. V jednom vagónu jelo okolo 80 lidí, někteří bohužel zemřeli na nedostatek jídla a pití. Cestovali kolem 7 dní. Esesák ukázal buď doleva, nebo doprava. Většinu lidí odkázal na tzv. Cestu smrti, která vedla do sprch. Esesáci jim řekli, že se jdou umýt a pak půjdou pracovat, ale doopravdy šli do plynové komory. A zbytek lidí šel pracovat a snažil se přežít. V táboře mohli pracovat pouze zdraví muži, ženy a děti od 14 let. Práce byla jejich jediné právo. Ostatní byli zabiti. Prohlídka byla děsivá a zajímavá. Poté jsme přejeli do vedlejšího tábora, kde byly budovy a koleje, po kterých přijížděli lidé do tábora. Viděli jsme, kde bydleli. Měli třípatrové palandy, kde spalo několik mužů na jedné posteli. Na záchod mohli pouze ráno a večer. A když vyšli z režimu, tak dostali tresty. Průměrný člověk tam vážil 25 kg. Byl to zážitek, na který se asi nedá zapomenout. (dívky z pokoje 405)